Staženo z Internetu

1. Vlak „život“
Př ed č asem jsem č etl knihu, ve které byl život
př irovnán k cestě vlakem.
Je to vyjímečně zajímavé čtení, pod
podmínkou, že ho správně interpretujeme.

2. Život není nic jiného, než cesta vlakem:
skládající se z nastupování a vystupování, plná nehod,
příjemných překvapení a též hlubokého smutku

3. Narozením nasedáme do vlaku a potkáváme v něm osoby,
se kterými bychom si přáli zůstat po celou cestu:
naši rodiče.

4. Bohužel,
pravda je jiná.
Oni na nějaké stanici
vystupují, zbavujíce nás
svojí citlivosti a
nenahraditelné
vazby k nim.

5. To ale nepřekáží tomu, aby
nastoupily jiné osoby, které
se pro nás stanou velmi
důležitými.

6. Přicházejí naši sourozenci, přátelé a zázračné lásky

7. Mezi osobami, které
cestují tímto vlakem, se
najdou i tací, kteří se
přišli jen svézt.

8. Tací, kteří při
cestovaní vyvolávají
jen smutek...
A též tací, kteří
chodí po vlaku a
jsou stále připraveni
pomoci nemohoucím.

9. Mnozí po vystoupení
zanechávají stálou
citlivost...
Jiní vystoupí tak
nepozorovaně, že si ani
neuvědomíme, že
uvolnili místo.

10. Je zajímavé, že někteří cestující,
které nejvíc milujeme, obsadili
místa ve vagónech, které jsou
nejdál od toho našeho.
Proto budeme muset přežít naši
cestu bez nich.
Samozřejmě nic nebrání tomu,
abychom se během cesty
rozhodli a, i když s těžkostmi,
opustili náš vagón a vypravili se
k nim...

11. Ale, bohužel, už
si nebudeme
moci sednout
vedle nich,
protože toto
místo už bude
obsazené jinou
osobou.

12. Nevadí, tato cesta vypadá právě takto: plná výzev, snů,
fantazie, očekávaní a rozluček...
Ale nikdy návratů.
A proto absolvujme naši cestu nejlépe, jak se dá.

13. Pokusme se
navázat známost
s každým
cestujícím,
hledajíce v
každém z nich ty
nejlepší
vlastnosti.

14. Pamatujme, že v každém momentě cesty mohou koktat a my
jim pravděpodobně budeme muset porozumět...

15. Protože i nám se mnohokrát
bude plést jazyk a najde se
někdo, kdo nám bude
rozumět.

16. Velké tajemství na konci
spočívá v tom, že se nikdy
nedozvíme, na jaké stanici
vystupujeme, ani kde
vystupují naši společníci,
a dokonce ani ten, kdo má
místo po našem boku.

17. Zamýšlím se, jestli ve chvíli, kdy
vystoupím z vlaku, pocítím
nostalgii...
Věřím, že ano.
Odloučit se od některých přátel, se
kterými jsem cestoval, bude
bolestné.
Dovolit, aby moje děti zůstaly samy,
bude velmi smutné.
Ale držím se naděje, že až přijdu na
hlavní stanici, uvidím
je přicházet s batohem,
který neměli při nastupovaní.

18. Myšlenka, že jsem se přičinil
k tomu, aby se jejich batoh
zvětšoval a stával se
hodnotnějším, mě dělá
šťastným.

19. Přátelé moji,
učiňte, aby náš pobyt v
tomto vlaku byl pokojný
a hodný úsilí.
Starejme se tak, aby,
když přijde chvíle
vystupovaní, na našem
prázdném místě zůstala
citlivost a milé
vzpomínky pro ty,
kteří pokračují
v cestě.

20. Tobě, který jsi v mém vlaku,
A záleží mi na tobě ,
přeji...
Šťastnou
cestu!!!

21. Posílej každému, • Možná už nikdy
kterého máš, nebudeš mít
nebo chceš mít ve příležitost říct,jak
moc je ten
svém životním dotyčný ve tvém
vlaku…. životě důležitý…a
možná si to
zaslouží i poslat
zpět,ten kdo
myslel na tebe…
• NESTYĎ SE
PROJEVIT CITY
DRUHÝM!!!
• ..ale když
nepošleš,NIC
zlého se ti
nestane