Nástroje pro práci s informacemi

Kabinet informačních studií a knihovnictví
Nástroje pro práci s informacemi
24 převážně online nástrojů,
které by neměly uniknout vaší pozornosti
Mgr. Michal Černý

2Nástroje pro práci s informacemi
Slovo úvodem
Informační společnost klade na člověka silné nároky – musí umět s informacemi vhodným způsobem
zacházet, najít je, publikovat. Mimo to je zde ale řada dalších požadavků a úkolů, které nejsou na
první pohled možná tak viditelné a ve skutečnosti mohou silně ovlivnit to, zda je člověk skutečně
informačně gramotný, zda umí napsat diplomovou práci, esej nebo se vyzná v dnešním moderním
světě.
Jestliže člověk tyto dovednosti nemá, ocitá se v prostoru označovaném jako digitální propast. Má
problémy s komunikací, je snadno manipulovatelný, je vyčleněn z oblasti občanského aktivismu
a v neposlední řadě bude mít – dříve nebo později – ekonomické problémy. To by měla být dostatečná
motivace pro to, aby se každý snažil své informační gramotnosti věnovat co možná nejvíce.
Kniha, kterou máte v rukou, se snaží být v této oblasti stručným pomocníkem v tom, že popisuje
24 rozmanitých nástrojů, po kterých lze v různých fázích práce s informacemi sáhnout. Stačí si
nalistovat příslušnou stránku a podívat se, zda vám některý ze tří nabízených programů či webových
aplikací nemůže pomoci.
Výběr nebyl snadný a autor si je vědom toho, že sám využívá desítku dalších nástrojů, které se sem
nevešly, nebo že by si některé služby zasloužily komentář delší či obšírnější. Vždy se ale snažil držet
toho, aby nástroj popsal, ukázal, k čemu může být dobrý, a na jaké nástrahy se naopak uživatel musí
připravit, a pak již nechává na čtenáři, zda po něm sáhne, nebo si vybere jiný.
Tam, kde je to možné, jsou uváděny online nástroje, které jsou snadno využitelné odkudkoli, napříč
platformami. Jen zcela výjimečně jsou uváděny nástroje, které je třeba instalovat na počítač.
V takovém případě jde o nástroje, které nemají adekvátní online variantu a jejichž kvalit si váží autor
natolik, že je v seznamu nemohl opomenout.
Jednotlivé nástroje jsou rozděleny do kapitol podle modelu informační gramotnosti (ale také
informačního chování), podle kterého je koncipován Kurz práce s informacemi. Teno model nese
název Přechodový model. Věříme, že ač jej nepopisujeme do hloubky, bude úvodní představení
jednotlivých bloků doplněním kontextu, který umožní čtenáři s nástroji pracovat efektivněji
a poučeněji.

Život v informační společnosti s sebou nese
celou řadu možných rizik a problémů. Je třeba
senaučitvesvětěinformacívhodnýmzpůsobem
pohybovat, pracovat s časem a informacemi
způsobem na jednu stanu efektivním,
avšak současně etickým a bezpečným.
Právě kombinace bezpečnosti, etiky a time
managementu představuje základní pilíře toho,
co pod informačním sebeřízením chápeme.
Otázkabezpečnostijemimořádněkomplikovaná
– spadají pod ní jak témata týkající se chování
uživatelů, jako je volba hesla, pravidelné
aktualizace, racionální reflexe webových stánek
s ohledem na možné podvody či poplašné
zprávy, tak také témata technická – šifrování,
zálohovánípoužitíantiviruadalšíchochranných
prvků. Informační bezpečnost je nepochybně
tématem mimořádně podceňovaným až do
chvíle, než uživatel ztratí přístup ke svým
datům, ať již vinou fyzického selhání systému
nebo nakažení počítače či jiného zařízení virem.
Na druhou stranu současnou společností
alespoň částečně resonují dozvuky kauzy NSA,
tedy sledování dat ze strany tajných služeb, což
vyvolává přirozenou poptávku po šifrovacích
aplikacích a dalších programech.
Etice se v této brožuře věnovat nebudeme,
neboť není tématem, které by bylo možné
spojit s jednotlivým konkrétním nástrojem.
To, čemu má smysl se věnovat, je především
užívání všech nástrojů tak, aby zacházení s nimi
bylo etické.
Třetím zmíněným pilířem je otázka time
managementu. Člověk je uvržen do povinností,
úkolů i možností, které mu moderní svět
nabízí a často se neumí rozhodnout, co by měl
nebo chtěl dělat. Skutečnost, že produktivita
práce se od poloviny dvacátého století téměř
ztrojnásobila, je dána nejen rozvojem strojů a
počítačů, ale také schopností lidí lépe si řídit
svůj čas. Do této kategorie nástrojů patří jak
nejrůznější úkolníčky, ToDo listy, tak kalendáře,
time trackery a řada dalších nástrojů, které
umožňují jak dobré plánování, tak také kontrolu
jejich plnění.
Informační sebeřízení
Jedním z nejrozšířenějších nástrojů na správu a řízení úkolů je Remember The Milk, který do značné
míry čerpá z metody Mít vše hotovo (GTD). Po registraci lze hned zadávat jednotlivé úkoly, které má
člověk splnit. Podle zmíněného přístupu k time managementu není lidský mozek dobrým místem
na pamatování si věcí, které má dělat. Myslet na úkoly vede ke stresu a snížené motivaci. A právě
proto je dobré využít nástroje jako
je právě Remember The Milk, který
to zařídí za vás.
Na první pohled vše vypadá jako
obyčejný úkolníček či ToDo list, do
kterého si můžete zapisovat úkoly
dle jednotlivých témat – studium,
práce, osobní atp. Mimo to lze
ke každému úkolu přiřadit řadu
dalších užitečných informací jako je
relevantní odkaz, datum, kdy má být
úkol zrealizován, tag, osoby, nebo
třeba priorita. Další zajímavostí
Remember The Milk
Dostupné z: https://www.rememberthemilk.com

je možnost vytváření poznámek, které se k danému úkolu vztahují, takže člověk může mít vše
pohromadě a kdykoli k dispozici. Užitečnou vlastností je také sledování toho, kolikrát byl daný úkol
odložen.
Zajímavou funkcí je možnost úkol někomu delegovat a sledovat, co s ním dělá. Díky tomu se hodí
na spolupráci v rodině nebo malé firmě jako pořadač úkolů, který hlídá, aby se na nic nezapomnělo.
Jeho hlavní síla ale spočívá v podpoře time managementu jednotlivce. Pokud chcete GTD vyzkoušet,
nebo jen hledáte systém na zprávu úkolů, pak je Remeber The Milk nástrojem, který byste rozhodně
neměli přehlédnout.
Výhody a možnosti využití
Aplikace mimo webové rozhraní nabízí také mobilní aplikaci, takže uživatel může mít k
dispozici seznam úkolů prakticky neustále po ruce. Příjemné je také spojení s metodou
GTD, kterábude vyhovovat jak všem, kdo se snaží pomocí této techniky lépe zvládat
svůj pracovní proces, tak také dalším uživatelům. Remeber The Milk nikomu nic nenutí
a možnost mít seřazené úkoly s potřebnými informacemi ocení zřejmě každý.
Díky možnosti delegování a sledování úkolů lze tuto službu implementovat také do procesu řízení
menších projektů či organizací, kdy jsou jednotlivé požadavky předávány kompetentním osobám,
které je mohou pak dále upravovat a distribuovat.
Pokud se člověk stane pravidelným uživatelem, ocení řadu drobností, které tvůrci za účelem lepší
použitelnosti systému připravili. Ať již jde o klávesové zkratky nebo třeba personalizovaný systém
upozornění. Každý tak může e-mailem například každé ráno obdržet seznam úkolů, které má dělat,
aniž by se musel do prostředí přihlašovat nebo cokoli kontrolovat.
Nevýhody a možné problémy
Zdaleka ne každému musí vyhovovat systém ovládání aplikace, který má k intuitivnosti
místy daleko. Například pojmenování listů či přihrádek s úkoly probíhá až v nastavení.
Úkoly není možné ručně řadit nebo metodou táhni a pusť libovolně přesouvat. V tomto
ohledu může být napojení na GTD poněkud limitující a nepohodlné. Splněné úkoly ze
systému „mizí“ a není možné se k nim jednoduše vracet, což snižuje možnost jednoduché evaluace a
práce se systémem, především při aktivním využívání ve firmách nebo na větších projektech.
Dropbox je nástroj, jehož primárním účelem
je zálohování souborů a jejich synchronizace
mezi různými zařízeními. V základní variantě je
bezplatný (2 GB), ale za větší prostor, verzování
souborů nebo technickou podporu je třeba
si připlatit. Po registraci je doporučené si
stáhnout klienta, který se nainstaluje na počítači
či v tabletu. Během instalace je možné nastavit
složku (či složky), které se budou synchronizovat.
U souborů či složek se pak objeví napřed modré
kolečko, značící, že právě probíhá nahrávání
Dropbox
Dostupné z: https://www.dropbox.com

souborů na web, později zelené, které indikuje již uložené a nezměněné soubory. Červené pak
upozorňuje na chybu během synchronizace. Dropbox běží na pozadí operačního systému a uživatel
do jeho činnosti nemusí vůbec zasahovat. Volitelná je možnost nechat si zobrazovat bublinu s
informacemi o aktuálně změněných souborech. Synchronizace pak probíhá mezi všemi zařízeními,
na kterých je nainstalovaný klient s příslušným jménem a heslem.
Mimo aplikace na straně uživatele má Dropbox také webové rozhraní, prostřednictvím kterého lze
přistupovat ke všem souborům a případně je sdílet s ostatními uživateli. Pro každou složku či soubor
je možné tato práva nastavit zvlášť, takže je možné například pro vlastní potřebu zálohovat osobní
složku, se spolužáky sdílet zápisky a materiály z přednášek a s kolegy v práci složku s administrativou.
Webové rozhraní pak nabízí další možnosti – sledování nedávných aktivit na Dropboxu, přístup
k souborům a jejich online zobrazování (podporovány jsou formáty MS Office, PDF soubory či
zdrojové kódy), fulltextové vyhledávání, podporuje práci s obrázky a řadu dalších užitečných funkcí.
Z hlediska praktické použitelnosti je zajímavě řešený také klient pro mobilní zařízení – nestahuje
všechny soubory, ale pouze seznam a uživatel pak ručně vybere, který soubor si na mobilní zařízení
potřebuje uložit.
Dropbox lze použít nejen na zálohování dat, o která už člověk nemusí nikdy přijít (na
rozdíl od pravidelného zálohování je toto řešení kontinuální), synchronizaci mezi více
zařízeními nebo možnost sdílení dat, ale také k celé řadě dalších úkonů. Složku lze
například nastavit jako viditelnou pro čtení všem a využít ji pro hosting jednoduchých
statických webových stránek. Jde o rychlé, nenáročné a jednoduché řešení, které se hodí, zvláště
pokud jde o ad hoc projekt, který obsahuje odkazy na stahování nejrůznějších souborů.
SouborylzedoDropboxunahrávattaképomocíe-mailu,atonejenvašeho,aletakédalšíchpověřených
uživatelů, takže online úložiště může nahradit FTP server pro méně náročné úkony. V Linuxu je pak
možné jej ovládat prostřednictvím příkazového řádku, pro což je služba vybavena řadou vychytávek
a funkcí.
V nastavení si lze zvolit využití nahrávání přes proxy server nebo omezení maximální rychlosti
nahrávání či stahování souborů, což se hodí pro případ velkých transferů dat nebo pomalého
připojení k internetu.
Dropbox přistoupil k dohodě DMCA, takže se zavazuje k boji proti nelegálnímu obsahu.
Jestliže si na něj chce uživatel zálohovat písně nebo videa, která podléhají autorské
ochraně, je vystaven riziku, že taková data mohou být smazána. Podobně Dropbox
nedoporučuje nahrávat pornografický obsah. Řada uživatelů se také bojí možnosti
sledování či úniku dat. Tomu lze zabránit za cenu určitého snížení komfortu především při sdílení,
když složku zašifrujeme například prostřednictvím TrueCryptu.
DropTask
Dostupné z: https://www.droptask.com
DropTask je online aplikace, která si klade za cíl organizovat úkoly a činit tak zábavnou a nenásilnou
cestou. Pro registraci je možné použít například Google účet, samotný DropTask lze integrovat do
Google Apps. Přihlašování lze také zrealizovat přes Facebook nebo klasickou registrací e-mailem.
Přenos dat je šifrovaný.

Každý úkol je bublinou, která
může mít přiřazené datum, štítky
(například kdo je má plnit), stav,
poznámky, prioritu nebo velikost.
Jednotlivé úkoly se potom mohou
řadit do skupin pode tématu –
práce, domov, psaní knihy… Vše
je realizováno velice pohodlně
metodou táhni a pusť. Mimo to
zde lze pracovat s ještě nejvyšší
kategorií třídění, a to s projekty.
Projekt je možné sdílet s dalšími
uživateli, případně poslouží pro logické členění úkolů.
Existují dvě verze – placená a neplacená. V druhé jmenované můžete mít jen pět projektů (což ale pro
osobní účely většinou stačí), pozvat si jen jednoho spolupracovníka do konkrétního projektu a chybí
vám funkce navíc. Těmi je například spojení aplikace s Google Kalendářem, pokročilé procházení a
správa úkolů nebo lepší nastavení e-mailových notifikací a šablon. Placená verze přijde na 6,50 Euro
na osobu a pro týmy od 5 lidí je za 25 Euro za měsíc. Pro běžného uživatele, který potřebuje občasné
sdílení s jedním kolegou, bohatě stačí neplacená varianta.
Jednotlivé položky je možné přesouvat, nastavovat jim barvu atp. Bublinové schéma je hravé, a
pokud na projektu pracuje více lidí, může být zajímavé jen sledovat, kdo co zrovna přidává. Oproti
klasickým seznamům úkolů jde o variantu hravou, pohodovou a člověka většinou nenudí.
DropTask je zajímavý nástroj pro každého, kdo nad svým časem a úkoly chce přemýšlet
kreativně, inovativně a jednotlivé kroky mu musí vytvářet logickou strukturu a smysl, za
kterým jde. Pro operativní postup v krizových situacích existují lepší nástroje, ale třeba
pro učení nebo organizaci pracovních povinností se hodí velice dobře.
Výbornou funkcí je filtr, který na základě zaškrtnutých parametrů vybere ty položky, které odpovídají,
a zbytek „schová“ do bodů. Pokud třeba odjíždíte na dovolenou, necháte si zobrazené jen ty, které
mají vysokou prioritu (nebo blízké datum plnění), a soustředíte se na jejich splnění. Zbytek můžete
nechat, až se vrátíte. Podobně se lze zbavit úkolů, které nesouvisí se studiem během zkouškového
období nebo si separovat jen položky, které jsou zaměřené na učení konkrétního předmětu, u
kterého hoří termín.
Jednou z největších nevýhod DropTasku je v době tabletů a chytrých telefonů absence
aplikace pro mobilní zařízení. Proto, že je vše vytvořený v AJAXu, není problém jej
používat online i na nich, avšak komfort práce je nesrovnatelně menší, než v případě
existence nativní aplikace.
Druhou nevýhodou je absence pokročilejší analýzy úkolů – DropTask není možné použít na řízení
týmů nebo složitější delegaci úkolů. Jednotlivé úkony na sebe nemohou navazovat, což je opět
problematické z hlediska projektového řízení. Hodí se tak spíše pro osobní potřebu, než pro řízení
větších organizací a i tam můžete narazit na limity dané systémem nebo komplexností práce.

Ať již implicitním či explicitním počátkem
aktivní činnosti člověka v informačním
prostředí je definování informační potřeby.
Pokud se podíváme na libovolné knihy o
informační ekologii, zjistíme, že společnost, ve
které žijeme, je skutečně informační. Podle celé
řady knih lze dokonce soudit, že nás obklopuje
takové množství dat a informací, které je pro
lidského ducha neproniknutelnou houštinou
a člověk ztrácí ambice toto prostředí vnímat.
Přesto lze říci, že informační potřeba je jedním
ze základních projevů lidského bytí: „neboť
moudrost vejde do tvého srdce a poznání oblaží
tvou duši.“ (Přísloví 2,10)
Již z tohoto Biblického citátu (starého asi
2200 let) můžeme poznat, že poznání je
něčím oblažujícím, chtěným a jednoznačně
žádoucím. Definování informační potřeby
tedy představuje zcela fundamentální krok
k poznání a moudrosti, protože umožňuje
soustředit naši pozornost na jedno konkrétní
téma. Jistě nepřekvapí, že Tomáš Akvinský
uvádí, že zvědavost je duchovním obžerstvím.
Sama zvědavost je totiž nezvládnutou formou
informační potřeby, kterou člověk sice definuje,
ale nedokáže s ní efektivně pracovat.
P. T. de Chardin dokonce uvažuje o touze po
informacích jako o zdroji štěstí – neustále
nové poznání věcí, podle něj, vede k plnosti
lidského života. Také to je rozměr, který je třeba
u formování a chápání informační potřeby,
reflektovat. Pokud upustíme od samotného
studia psychologického definování informační
potřeby jako antropologického fenoménu, lze
říci, že se před námi objevují především dvě
základní oblasti, kterými je třeba projít ve fázi
definování jako takového. Nejde totiž o akt,
ale o proces. Spadá sem práce s tématem jako
takovým a fáze hledání a inkubace nápadů,
která je v rámci dnešní startupové ekonomiky a
myšlení mimořádně důležitým aspektem.
V této oblasti je důležitý také proces tvorby
nápadů, kterým je možné se v rámci
uspokojování informační potřeby věnovat.
Tento proces je zcela nezbytným prvním
krokem v tom, co označujeme jako kreativní
myšlení. Ač jeho dobré zvládnutí nezaručí
kreativitu jako takovou, je podmínkou nutnou.
Bez schopnosti produkovat nápady se v dnešní
době není možné v žádném případě obejít. Zde
je třeba vyzdvihnout důraz, který je kladen na
interdisciplinaritu, která má mimořádně velký
význam.
Patří sem samozřejmě také samotné hledání
nápadů a vše, co s tímto procesem souvisí.
Mohli bychom tedy do tohoto bodu zařadit
samotný informační výzkum jako jednu z
klíčových činností, které může informační
analytik v dnešní informační společnosti dělat.
Informační průzkum může být jistě záležitostí
většinou více méně nereflektovanou. Souvisí se
samotným pohybem v informační společnosti
jako takové.
Definování potřeby
Cogglit
Dostupné z: https://coggle.it
Nástrojů na tvorbu myšlenkových map jsou desítky, ale přesto se mezi online aplikacemi vyčleňuje
velice sympatický nástroj Cogglit. Zatímco většina konkurence nenabízí ani estetický vzhled, ani
pěkný organicky působící vzhled větví, tak právě toto jsou základní kategorie, se kterými tento nástroj
pracuje. Pro přihlášení se do služby je možné užít Google účet a dokonce je možné provést integraci s
diskem, takže se budou mapy exportovat přímo do online uložiště, kde je možné s nimi dále aktivně
pracovat.

Mapy se standardně tvoří ve
formě rovných čar (s drobnými
odbočkami), takže lze získat i
„seriózně“ vyhlížející výsledek,
avšak lze s nimi libovolně
manipulovat tak, aby získaly
organický tvar. Stejně jako u
iMindMap se pojmy nenanáší
do koncových uzlů, rámečků
či bublin, ale píší se (pokud to
jde) přímo na větev. Výsledek
je přehlednější, hezčí a více
podporuje kreativitu. Výsledek se tak příliš neliší od toho, který dostaneme přímo v nástroji vyvíjeném
Tony Buzanem, snad jen s tím rozdílem, že se větve nezužují. Určitým nedostatkem je, že se větve
generují jen v horizontálním směru, takže nad či pod centrální pojem je není možné přímo umístit.
Jednotlivé větve mají automaticky generovanou barvu, kterou lze ale snadno upravit – po kliknutí na
ni se zobrazí kruhová paletka a člověk si může snadno vybrat správnou barvu. Pomocí metody táhni
a pusť lze do mapy připojovat obrázky.
Aplikace nabízí velice zajímavé možnosti formátování položek, které lze do mapy umístit. Mohou
zde být zaškrtávací políčky pro ToDo listy, odkazy, formátovaný text, odrážky a řada dalších prvků,
takže mapa může nést obrovské množství snadno pochopitelných informací nebo osobitých zkratek
a značek. To vše je řešeno pomocí Markdown, což je značkovací jazyk, který je založený na XHTML.
Jakmile se jej člověk naučí používat, jen těžko si zvyká na nástroj, který jej nepodporuje.
Velkou výhodou je podpora týmové spolupráce. Aplikace je bezplatná, na jedné mapě
může pracovat více uživatelů současně, a to vše bez reklam. Pokud hledáte nástroj na
společnou práci na myšlenkové mapě ve více lidech s nulovými náklady, tak jste na
správné adrese.
Pokudjdeomožnostiexportu,taksystémpodporujemimozmíněnéukládánínaGoogledisk,možnost
převodu do PDF či na obrázek, případně exportovat do čistého textu či formátu mm (Freemind a
další kompatibilní aplikace). Pokud máte pocit, že vám některé funkce Cogglit nenabízí, není problém
ve správný okamžik učinit export a mapu si dodělat někde jinde.
Pro pravidelné užívání jsou velice užitečné také klávesové zkratky. Díky jejich kombinaci s Markdown
není třeba neustále někam klikat nebo hledat v menu a stačí – z pohodlí klávesnice – nastavit vše
přesně tak, jak uživatel potřebuje a chce. Velice užitečnou funkcí je také správa předchozích verzí a
sledování úprav.
Vmapáchnenímožnénějaksystematickyvyhledávatnebojefiltrovat,cožomezujejejich
využití skutečně spíše na definování potřeby nebo tématu, než na nějakou komplexní
analýzu složitého jevu, ve kterém bude mapa obsahovat stovky pojmů.
Aplikace nemá žádný prezentační mód a nenabízí ani další pokročilé funkce, například
pro time management nebo správu úkolů. Pro někoho může být také nepříjemné to, že větve se
směrem od středu neztenčují, což snižuje přehlednost. Není možné ani minimalizovat některé větve
nebo mezi uzly tvořit závislosti jinak, než prostým odkazem mezi nimi.

Stormboard
Dostupné z: https://www.stormboard.com
Stormboard je velká online
nástěnka, která umožňuje
spolupráci, ale současně poslouží
také jednomu uživateli místo
klasické nástěnné. Přihlásit je
možné pomocí Google účtu, ale
v tom případě budete vyzvání
k doplnění určitých údajů –
přihlašovacího jména a hesla.
Existuje ve třech verzích. První je
bezplatná limitovaná na 5 osob,
které mohou na nástěnce společně
pracovat.Verzeza5USDzaměsícumožňujenavíctvorbureportůaneomezenýpočetspolupracovníků
a za 10 USD za měsíc dostane uživatel plnou verzi, takže na nástěnku může umísťovat i dokumenty
nebo hromádky materiálu.
I bezplatná verze umožňuje mít nástěnek libovolné množství a každou sdílet s někým jiným, což
může být pro řadu uživatelů velice příjemné. Lze tak mít jednu, kterou označíme jako diplomová
práce, kde budou všechny poznámky k diplomce, kterou sdílíme s vedoucím nebo konzultantem. Pro
školní projekt pak mít další, kde kooperujeme s členy týmu atp. Celé prostředí působí kreativním a
hravým dojmem, je přehledné a intuitivní. Každá nástěnka může mít specifický design, což je opět
velice praktické a příjemné.
Na nástěnku lze umísťovat různé objekty. Nejčastěji jde o textové poznámky, ale pracovat lze stejně
dobře s obrázky, embedy videí (YouTube a Vimeo) nebo s náčrtky vlastní rukou. Za určitou nevýhodu
považuji to, že není možné měnit velikost „papírků“, takže nelze mít dlouhé seznamy a jednoslovné
vzkazky v jedné logické struktuře. Na druhou stanu se mohou lístečky překrývat, což je zajímavá
funkce, na kterou bude většina lidí zvyklá z běžné nástěnky. V placené verzi pak přibývají ještě další
dva zmiňované objekty.
Ke každé poznámce lze vést diskusi nebo o ní hlasovat, což může být zajímavý podpůrný nástroj
pro brainstorming, kdy lze nejen návrhy formou lístečků dávat, ale také je hodnotit a posuzovat.
Lze sledovat celkovou aktivitu na stránce nebo využívat integrovaný chat, což může pomoci lepší a
efektivnější komunikaci.
Aplikace je vhodná pro každého, kdo hledá interaktivní a multimediální nástěnku, kterou
by mohl mít online a kdykoli po ruce. Velkou výhodou je možnost týmové spolupráce,
což se především tam, kde se lidé nepotkávají každý den v kanceláři u fyzické nástěnky
či tabule, velice hodí. Pěkně lze pracovat také se vzhledem nástěnky, která může dobře
odpovídat vkusu a zájmu každého jednotlivce.
Aplikaci lze použít také pro učení druhých, když ve třídě může nahradit postitové nástěnky a
zaujmout například hlasováním nebo multimedialitou. Příjemná je také rychlost, použitelnost a
kvalita zpracování.

Určitou nevýhodou může být cena. Aby byla nástěnka plně funkční, je dobré, aby
umožňovala sdílení souborů, což nabízí až verze za 120 USD za rok, což je relativně
nákladná záležitost. Také pro větší týmy než je pět osob je nutné platit. Pro někoho
může být nevýhodou absence mobilní aplikace, i když responzivní design v tomto
případě funguje velice dobře.
Druhou velkou slabinou je nemožnost zobrazit naráz celou nástěnku. Po té se pohybuje jen pomocí
lupy a celý výsledek ztrácí dosti podstatně na přehlednosti a použitelnosti. Třetí podstatnou
nevýhodou je nemožnost zveřejnění nástěnky – třeba i bez možnosti editace – všem bez registrace.
Není možné z ní udělat žádné výstavní dílo nebo informační systém.
Wikibrains
Dostupné z: http://wikibrains.com
Registrace do Wikibrains je velice
jednoduchá, stačí vyplnit e-mail
a heslo. Pak je možné se pustit
do práce i ukládání souborů. K
dispozici je velké množství již
hotových struktur, které je možné
upravovat, případně se nechat
vést vzorovým videem. Práce není
zcela intuitivní, ale po určitém
zažití se jeví jako logická a funkční.
Wikibrains je projekt, který se
snažívyužívatkonceptmentálního
mapování,kterýbycomožnánejvíceodpovídalstruktuřemozku.Nejdemuprimárněosystematickou
analýzu tématu, ale o hledání nových úhlů pohledu, struktur, nápadů, práci s informační potřebou.
Klasické myšlenkové mapy sice vycházejí ze stejného konceptu, je u nich však jednoznačně určen
pojem nebo téma, kolem kterého se rozvíjí úvahy. Wikibrains se snaží ukázat, že všechny neurony v
našem mozku jsou si rovny, že vše lze kdykoli přeskládat, pozměnit, otočit.
Každý bod má označovat neuronovou buňku a spoje mezi nimi jsou synapse, které mohou být i
násobné. Klíčovépřitom je,žepoklikáním na jeden uzel secelámapa přestaví do určitého optimálního
schématu tak, aby tento uzel stál v jeho středu. Pokud tak například organizujeme informace
o nějakém tématu, můžeme začít odkudkoli a analyzovat celou situaci ze všech stran a pohledu
každého konkrétního uzlu.
Tvorba struktury probíhá tak, že si na plochu umísťujeme jednotlivé pojmy a pak jim dodáváme
strukturu a vztahy. Zatímco na počátku může vše vypadat jako neuspořádaná změť slov, po chvíli
práce získá vše řád a začne se formovat do přehledného celku. Vazby mohou být pochopitelně
násobné.
Autoři by rádi, aby celý koncept posloužil jako nový přístup ke konceptu znalostního managementu,
který bude právě z této ploché představy co možná nejvíce vycházet. Podporovaných funkcí ale lze
najít mnohem více a Wikibrains se snaží získat pozici v oblasti vizuálního znalostního managementu.

Aplikace klade důraz na grafické provedení a celkový vizuální dojem. Ideálně se tak
hodí pro nejrůznější vizualizace, výsledky lze prezentovat i v tiskovinách nebo na
odborných fórech a prezentacích. Zvláště efektní je pak na dotykových obrazovkách,
kde přeskládávání a manipulace s pojmy získávají zcela nový rozměr.
Wikibrains rozhodně není běžným či tradičním nástrojem, ale ukazuje zajímavou cestu, jak přemýšlet
o uspořádanosti a systému našich znalostí, pomáhá hledat souvislosti, definovat cesty a možnosti,
kterými se můžeme během vyhledávání informací a jejich analýzy postupovat.
Aplikace není určená na tvorbu klasických myšlenkových map. Větve nejsou budovány
organicky, cílem není vizuálním vjemem podporovat kreativitu a stimulovat k dalšímu
přidávání uzlů. Jde o nástroj spíše experimentální.
Pro řadu uživatelů bude odrazujícím dojmem působit ovládání, které je na první pohled
nejasné, složité a nepříliš intuitivní. Kdo je zvyklý na klikání v menu, bude zklamán, takže celá aplikace
zřejmě zaujme především technicky nadanější uživatele, nebo alespoň ty zkušenější z nich. Také
například ukládání souborů působí poněkud zmatečným dojmem.

Schopnost nacházet a získávat informace
představuje jednu z klíčových schopností
informačního analytika. Jsou-li informace
primárním ekonomickým statkem, tak právě
jejich získávání a vyhledávání je možné chápat
jako zisk prostředků pro vlastní růst kapitálu.
V informačním vyhledávání lze hovořit o
celé řadě konkrétních projevů informačního
chování. Může jít o vyhledávání v institucích
či databázích, což je klasická vědecká metoda,
kdy si získáváme pro určitou publikační činnost
určité zázemí, databázi dat, které budeme dále
převádět na informace atp.
Druhou autonomní skupinou jsou osoby, od
kterých můžeme získávat určité poznatky. Zcela
jistě sem patří například známá metoda orální
historie, která se snaží vědeckou metodologií
přistupovat k systematickému sběru (a
následnému zpracování) dat. Patří sem ale
také další metody focus group, kvantitativních
výzkumů a celá řada dalších.
V neposlední řadě sem patří práce s katalogy a
databázemi, ve kterých lze vyhledávat. Je tedy
možné hovořit o řadě konkrétních činností,
které jsou spojené s touto formou informačního
chování.Napozadíjepaknutnévidětinformační
sebeřízení, které by mělo vést člověka k tomu,
aby nedošlo k jeho informačnímu zahlcení.
Hraje zde tedy roli jakéhosi katalyzátoru
či výběrového pravidla, které definuje jak
množství vyhledávání informací, tak také jejich
zpracování.
Moderní technologie neustále přinášejí nové
možnosti vyhledávání a práce s informacemi.
Příkladem může být rostoucí význam
počítačového zpracování přirozeného jazyka či
sémantickéhowebu,aletakénejrůznějšídrobné
pomůcky, které vyhledávání informací propojují
s prací ve specializovaných aplikacích. Emu
v iOS nabízí možnosti propojení chatovacího
programu a kalendáře nebo sémantický
desktop postavený na systému Nepomuk se
snaží o komplexní integraci různých aplikací
pomocí jasně popsaných formátů dat.
Dalšími důležitými tématy jsou v této oblasti
také různé legislativní záležitosti, které
umožňujízásadníomezenívevyhledávání,nebo
mu naopak otvírají dveře. Klasickým příkladem
limitujícího faktoru v kontextu legislativy může
být nedostupnost stránek na internetu v Číně
a dalších totalitních společnostech. Naopak z
hlediska dostupnosti poznatků má zcela jasně
pozitivní roli OpenAccess.
Tyto změny evidentně ukazují další významné
rysyvoblastiinformačníhohledání–globalizaci.
Dostupnost nových zdrojů globálního
charakteru zcela zásadním způsobem mění
nejen vědu a její výkony, ale také náš volný
čas, umění a obecně lidský život. Poznatky tak
jsou stále méně lokálně omezené, mají globální
charakter.
Hledání informací
WolframAlpha
Dostupné z: http://www.wolframalpha.com
Sémantický web je koncept webu, který by nepracoval s daty, ale s informacemi, takže by stroj mohl
vědět, jaký je obsah publikovaného sdělení, porozumět mu a uživateli odpovědět na otázku, kterou
zadá v přirozeném jazyce. Například – Kolik let je králově Alžbětě II?, Proč rostou akcie Google?
nebo Odkdy se v Nizozemsku pěstují tulipány? S počítačem by tak bylo možné diskutovat stejně,
jako s živým člověkem. Jestliže se nějaký produkt představě sémantického vyhledávače (z pohledu
běžného uživatele) blíží, pak je to WolframAlpha.
WolframAlpha nabízí rozmanitou podporu dalším zařízením. Stáhnout si tak můžete verzi pro iPhone
a iPad, Android, čtečku Nook či Kindle Fire. Mimo to existuje samozřejmě také desktopová aplikace
pro Windows. Primárně funguje jako online vyhledávač, takže jej lze ovládat z webového prohlížeče.

Pro vyhledávání běžných informací je aplikace zdarma.
Pro složitější dotazy či výpočty je pak nutné si připlatit.
Rozhodujícím kritériem ceny tak není množina funkcí, ale
nároky na výpočet odpovědi.
Primárním úkolem tohoto nástroje je provádět výpočty
různého druhu. Služba vychází z aplikace Mathematica,
která umožňuje pracovat s příklady z algebry, matematické
analýzy, kombinatoriky či vizualizace dat. Výsledky jsou
většinou prezentované jak v číselné podobě, tak také
grafické. Nabízí se také automatické výpočty pro typické
hodnoty a řada dalších přidružených informací. Cílem
je nejen sdělit uživateli výsledek, ale nabídnout mu
komplexnější pohled.
Z oblasti informatiky systém obsahuje podporu
funkcionálního programování, umožňuje generovat heslo
nebo třeba z IP adresy získat lokalitu. Nabízí se také podpora vizualizace chemických vzorců a
sloučenin a jejich analýza dle složení, řada ekonomických funkcí nebo třeba přepočet z juliánského
na gregoriánský kalendář.
WolframAlpha jako systém pro tvorbu odpovědí nabízí obrovské možnosti práce s daty – silný je
nejen v jejich vyhledávání, ale také v analýze. Díky tomu získá uživatel unikátní a rychlý vhled do řady
problémů, které by jinak musel pracně zjišťovat a analyzovat.
WolframAlpha je možné použít vždy, když nám jde nejen o triviální odpověď, ale také
o další informace či kontext. Hodí se jako výkonná kalkulačka a grafy je možné ukládat
a používat hned ve vlastních výtvorech. Pro využití systému je dobré si projít příklady a
nápovědu, protože řada funkcí je spojená s volbou klíčových pojmů a příkazů, které není možné na
první pohled odhadnout a uživatel ani nemusí mít ponětí, co všechno systém umí.
Zajímavá je také možnost analýzy vlastního Facebookového profilu – systém po povolení přístupu
umí zjistit, jaké příspěvky vámi nahrané byly nejkomentovanější či obdržely nejvíce lajků, kolik
procent vašich přátel je single či ženatých nebo vytvořit síť přátel roztříděných dle vzájemných vazeb
a společných témat.
I když se tvůrci aplikace snaží, aby celý systém co možná nejvíce připomínal sémantický
web včetně možnosti pracovat s přirozeným jazykem, výsledek je neúplný. Jde spíše
o jakousi expertní bázi, ze které lze čerpat informace, ale pochopení internetového
obsahu je stále v nedohlednu. Také otázky zadávané pomocí přirozeného jazyka zatím fungují jen v
omezené míře.
Je nutné také zdůraznit rizika, která jsou s podobnými systémy spojená – uživatel se dozví jen to, co
mu nabídne vyhledávací stroj, což může být – z řady důvodů – manipulativní nebo neúplné. Data je
tak třeba hodnotit kriticky a dále s nimi pracovat.

Google Scholar
Dostupné z: http://scholar.google.cz
Google Scholar je specializovaný
vyhledávač zaměřený na vědecké
a odborné články. Zatímco klasický
Google prohledává celý internet,
Scholar se specializuje jen na
obsah, který má určitou zaručenou
kvalitu. Buď časopisem či knihou,
ve kterých obsah prochází
recenzním řízením, nebo alespoň
náročným editorským dohledem,
případně tím, že jde o data,
která pocházejí z univerzitních
repozitářů a dalších kvalitních zdrojů.
Vyhledávání probíhá klasicky, jako v případě Google pomocí klíčových slov. Vygenerovaný seznam
výsledků je možné časově omezit (což je se hodí, pokud například hledáme původní práce autora,
historický pohled na věc atp.), lze hledat články publikované v určitém časopise nebo podle autora.
Scholar je zřejmě první nástroj, po kterém člověk sáhne, pokud si chce udělat o tématu přehled,
dohledat zdroje atp. Výsledek pak obsahuje nejen seznam nalezených informací, ale také odkazy na
zdroje (systém je provázán s EIZ, které jsou na MU k dispozici) nebo neoficiální verze dokumentů,
takže se uživatel může dostat i k materiálům, za které by standardně musel platit.
Systém disponuje řadou pokročilých funkcí. Velice užitečnou možností je vyhledávání podobných
článků, které jsou konstruovány jak pomocí referencí v textu, tak také prostřednictvím podobnosti
témat nebo klíčových slov. Nelezení jednoho relevantního zdroje tak otevírá celé spektrum dalších
článků, které většinou stojí za přečtení. Pokud nějaký zdroj uživatel použije, může si ho jednak připojit
do své knihovny, což je složka článků, ke kterým se může rychle vracet, ale také si nechat automaticky
vygenerovat citační záznam ve standardech MLA, APA a ČSN ISO 690. Na tuto funkci je třeba si dát
určitý pozor, neboť záznamy často nejsou úplné. Užitečnou funkcí, která odkazuje na význam článku,
je počet citací textu a citací ve Web of Science.
Google Scholar mimo to disponuje řadou dalších funkcí – autor si zde může udělat profil a systém umí
sledovat všechny jeho články, provádět jejich citační analýzu (téměř v reálném čase) a upozorňovat
jej na všechny novinky. Samozřejmostí je výpočet h-indexu nebo možnost mít profil veřejný, takže
se každý snadno dostane k odborné činnosti toho kterého vědce. Z dalších funkcí nechybí přehled
časopisů s nejvyššími IP dle oborů a řada drobností, které vyhledávání a práci s citacemi činí co
možná nejpříjemnější.
Velkou výhodou Google Scholar je rozsah pokrytí. Zřejmě s žádným jiným vyhledávačem
v EIZ se člověk nedostane k tolika zdrojům. Vše je rychlé, probíhá v prostředí, které
většina uživatelů Googlu důvěrně zná a není třeba se něčemu novému učit. Přístup ke
službě je odkudkoli a citační analýzu systém zpracovává na výbornou.Velice užitečnou
funkcí je také zobrazení dalších verzí dokumentu. Často je některý z nich volně dostupný, neboť jde
o preprint. Nabízí přitom totožné informace, jako zpoplatněný dokument.

Pro systematickou práci s EIZ chybí pokročilejší možnosti vyhledávání a třídění. Není
možné například hledat jen v popiscích obrázků či tabulek, poznámkách pod čarou nebo
referencích. Jsou to přitom základní funkce většiny databází, které činí vyhledávání
dat skutečně efektivní. Scholar má sice velice dobré pokrytí, avšak díky omezenému
pokročilému vyhledávání je třeba stejně sáhnout po placených databázích.
Některé publikované dokumenty nemají striktně vědeckou povahu a systém je prohledává také, např.
slidy z přednášek, učebnice nebo dokonce studentské práce. Tyto výsledky musí člověk ignorovat,
což není právě praktické. Kritérium, podle kterého jsou výsledky zařazovány, není známé. Také
pořadí zobrazovaných dokumentů není otevřeně zřejmé, což může mít velké ekonomické i odborné
konsekvence.
Quora
Dostupné z: https://www.quora.com
Cenným zdojem informací nemusí být jen
„objektivní“zdroje,kterénabízíGoogleScholar
nebo WolphramAlpha, ale také obyčejní lidé.
A je v celku jedno, zda potřebujeme zjistit,
jak nainstalovat novou verzi LibreOffice do
Ubuntu, vyměnit vodovodní baterii nebo jak
zpracovat data z kvantitativního výzkumu.
Lidé mají velké množství informací, které lze
– tou či onou formou – využít. A právě to je
cílem Quora.
Quora funguje od roku 2010 a za tu dobu se
stala největším světovým odpovědníkem na otázky nejrůznějšího charakteru. Pokud zadáte patřičná
klíčová slova, s velkou pravděpodobností se dostanete k diskusnímu fóru, kde se problém již řeší,
případně si můžete založit vlákno vlastní. Na položenou otázku může odpovídat kdokoli, avšak tím, že
se služba snaží profilovat (alespoň částečně) jako sociální síť s povinnou registrací, se zde uplatňuje
podobný efekt jako v případě Wikipedie. Odpovědi jsou většinou rozumné, témata jsou řešená
seriózně a na nesmyslné bludy lze narazit skutečně jen zcela výjimečně.
Mimo seriózní otázky je zde řada dalších témat, která se budou řešit zřejmě vždy – jaký programovací
jazyk je nejlepší, co je zdravé atp. Quora tak není jen místem, kde lze klást otázky (v angličtině) a
dostávat na ně odpovědi, ale snadno se stane sociálním prostorem nebo místem, kde člověk může
rychle začít prokrastinovat.
Už při registraci si člověk zvolí témata, která jej zajímají, a systém se snaží mu doporučovat vlákna,
která jsou pro něj zajímavá a relevantní. Buď tím, že se v nich dozví něco nového, nebo naopak v nich
může sám někomu pomoci. Tento reciproční systém je základ, na kterém celá služba funguje. Mimo
otázky a odpovědi postupně přibývá řada dalších funkcí, které jsou typické pro sociální sítě – od
upozorňování na nové zajímavé otázky až po budování přátelství se zajímavými lidmi. Postupně se
přidávají stále další a další funkce s cílem hodnotit kvalitu odpovědí a podporovat komunitu kolem
této služby.

Quora je ideální zdroj informací od lidí na témata, která nemusí být řešená v odborné
literatuře,alepřestojsouprolidizrůznýchdůvodůdůležitá.Ačexistujespoustaalternativ
– především Yahoo! Answers, jde o projekt, který na základě sdílení dovedností a
znalostí pomáhá činit svět lepším a pochopitelnějším. Ač se věda dělá jinde, pro osobní
život nebo technické problémy jde o velice užitečného pomocníka.
Quora je často kritizovaná za to, že k pouhému zobrazování odpovědí je vyžadovaná
registrace. Nejde také o klasický čistý odpovědní systém, ale nabízí velké množství
komunitních služeb, což sice na jedné straně zvyšuje životaschopnost projektu, rychlost
odpovědí i množství položených otázek, avšak současně může bránit rychlému použití
občasnými návštěvníky.
Pokud hledáte zdroje vědeckých nebo odborných dat od vědců, pak je zřejmě lepší se zkusit podívat
po Researchgate nebo na účet konkrétního odborníka na Twitteru či Linekedin, kde jsou odborná
témata řešená primárně a podstatně více se dbá o značku konkrétního odpovídajícího.

Robert Reich ve své knize Dílo národů: příprava
nakapitalismus21.stoletíhovoříoinformačních
analyticích. Jde o profese, které se zásadním
způsobem mění s nástupem informační
společnosti. Možnost používat informační a
komunikační technologie v kontextu dalších
změn má zcela zásadní dopad na to, jak tyto
profese fungují. Příkladem může být bankéř,
který se ještě v 18. století mohl spolehnout
maximálně na svůj odhad stavu lodě a
empirickou zkušenost s podobnými operacemi,
ale neměl k dispozici předpověď počasí,
dynamický přehled dat o cenách komodit atp.
Autor říká, že právě tyto profese budou zcela
dominantní, pokud jde o produkci HDP a růst
libovolného ekonomického ukazatele vůbec.
Dnes se výroba stěhuje do stále levnějších zemí
a ekonomiku musí táhnout v Evropě či Severní
Americe sektor služeb, vědy a výzkumu. Tedy
oblasti, kde se informačních analytiků uplatňuje
nejvíce(můžememeziněpočítattaképedagogy,
vývojáře, softwarový průmysl, zábavní průmysl,
bankovní sektor, telekomunikace…).
Jednotlivých úkonů můžeme v této oblasti najít
relativně velké množství, a tak se zaměříme
především na ty nejdůležitější. První, co je třeba
chápat, je kulturní kontext, a to jak vlastní, tak
také informací. Člověk nekomunikuje pomocí
formálního jazyka, který by byl oproštěn od
emocí, nachází se v určitém kontextu svých
znalostí, sociálních vazeb, emocí, kultury.
Dobrá znalost tohoto stavu, který lze chápat
jako předporozumění, je pro nás zcela
zásadní, pokud chceme umět dobře pracovat
s informacemi. Jistě sem patří také širší reflexe
jazyka jako nástroje pro myšlení a komunikaci.
Druhou, neméně významnou částí analýzy je
také práce s hermeneutickou metodou. Jestliže
se dnes setkáváme s fenomény jako je folkový
pedagog či vědec, jde o kritiku vždy směrem
k neznalosti základních hermeneutických
pravidel. Jestliže člověk nechápe strukturu
vědy, která produkuje určité informace, může
s nimi jen obtížně nějak uspokojivě pracovat.
Hermeneutiku tak lze chápat jako určitou
mentální propedeutiku, která říká, jakou
metodou či postupem lze s daným balíkem
informací nakládat tak, aby byl respektován
nejen jeho sémantický a syntaktický rozměr, ale
také pragmatický.
Do oblasti analýzy patří nepochybně také
samotná interpretace – nejen textu či obrazu,
ale také dalších výsledků nejen ve vědě, ale také
v kultuře a umění. Zde by se měl projevovat
lidský tvůrčí duch, který na jedné straně dokáže
dobře identifikovat jednotlivosti, ale vzápětí
provést syntézu a jako architekt vystavět celek
novým způsobem.
Člověk, který je schopný analýzy, umí problém
jasně zhodnotit, proniknout houštím dat a
získat z nich potřebné informace k další práci.
Základem je tedy schopnost porozumět,
formulovat hypotézy či předpoklady a na
datech je testovat či znovu promýšlet.
Analýza
Compile online
Dostupné z: http://www.compileonline.com
Součástí analýzy dat může být také programování nebo statistická analýza. Ne vždy má přitom člověk
po ruce nainstalovaný kompilátor nebo vývojové prostředí, které by pro tento účel mohl jednoduše
použít. Jestliže nepotřebujeme vyvíjet nic složitého a postačí nám algoritmus, který zpracuje určitá
data a vizualizuje je do grafu nebo něco spočítá, pak stojí za zvážení, zda nevyužít Compile online.
Tento nástroj umožňuje online napsat a kompilovat kód a přímo v okně prohlížeče zobrazit výsledek.
To se jistě nehodí na rozsáhlé projekty, ale pro rychlou analýzu jde o nástroj téměř ideální. Z webových
technologií podporuje JavaScript, HTML či VB Script a řadu dalších, z klasických programovacích
jazyků pak jen namátkou lze uvést C, C++, C#, Haskell, Fortran, Prolog, Pascal či Python, PHP anebo

Ruby či Perl. Podporovaných
jazyků je ale mnohem více.
Pro analýzu dat je možné ještě
vyzdvihnout podporu R a Lisp, což
jsou dva jazyky, které pro velkou
část analytických operací budou
velice dobře dostačovat. Na výběr
je ze tří variant editorů – jednak
klasického se zvýrazněnou syntaxí
a počítáním řádků, ale také je
zde emulace Emacs a Vi, takže
si na své přijdou také unixoví
programátoři.
Ovládání aplikace je velice snadné. Na titulní straně si jen vybereme požadovaný jazyk a hned se
spustí příslušný editor. V levé části obrazovky se nachází okno se zdrojovým kódem, případně dalšími
soubory, které jsou k běhu potřeba. V případě R tak můžeme do systému nakopírovat snadno vlastní
data, odděleně přehledně vytvořit skript a nechat si vygenerovat graf. Mezi jednotlivými soubory se
přepíná velice jednoduše pomocí karet.
V pravé části je pak okno zobrazující výsledky, které lze ale minimalizovat, aby během tvorby kódu
nezavazelo. Případné obrázky a další data lze jednoduše uložit, nebo všechny zdrojové kódy stáhnout.
Prostředí je určené především pro uživatele Linuxu, takže ve Windows může mít někdo problém s
otevřením archivu ve formátu tar.gz. Kompilace se spustí tlačítkem execute script.
Tam, kde je to potřeba, nechybí ani emulátor příkazového řádku, což je také velice praktické. V online
prostředí si tak člověk může užívat téměř úplný programátorský komfort bez instalace jakéhokoli
kompilátoru. Další příjemnou drobností je podpora značkovacích jazyků, což lze užít při tvorbě
dokumentů – ať již jde o jednoduchý Markdown, TeX, LaTeX nebo MathML.
Jestliže potřebujete rychle a jednoduše analyzovat data nejrůznějšího druhu a nemáte
k dispozici vlastní počítač s příslušnými aplikacemi, nabízí Compile online velice širokou
nabídku programovacích jazyků i s kompilátorem v balení dostupném každému. Je
vhodný také pro začátečníky, kteří se s jazykem seznamují a testují, zda jim ten který
dialekt bude vyhovovat.
Tím, že jde o online rychlou aplikaci, je zřejmé, že se nehodí pro vývoj větších či
robustnějších řešení, ani pro dlouhodobé programování či analýzu obrovských objemů
dat. Není možné také očekávat komfort, který je typický pro velká vývojová prostředí,
která nabízejí řadu šablon, možnost krokování, ladění nebo kontextové nápovědy a
našeptávače nebo rozumnou správu souborů.

Klábosení
Dostupné z: http://www.klaboseni.cz
Sociální sítě představují nesporný
fenomén – lidé spolu mohou
komunikovat mnohem více a
intenzivněji, než kdykoli předtím,
mají možnost sdílet zajímavé
informace, data. Celá komunikace
je rychlejší. Tím, jak do tohoto
procesu vstupuje obrovské
množství uživatelů, dochází k
tomu, že z jejich zpráv a témat lze
získávat zajímavá hromadná data.
Zřejmě nejdůležitějším zdrojem
informací o českém prostředí je Klábosení, které analyzuje Twitter. Ten, na rozdíl od Facebooku,
nabízí relativně otevřené prostředí, které umožňuje rychlé a poměrně přesné získávání údajů.
Klábosení se snaží monitorovat prostor českého Twitteru pomocí jazykové analýzy. Český v tomto
případě znamená česky (a občas slovensky) psaný text. V budoucnu se hodlá zaměřit také na filtrování
a analýzu obsahu prostřednictvím geolokace. Sběr dat probíhá pomocí periodických sklizní, takže
výsledky jsou sice relativně aktuální, ale nedá se říci, že by umožňovaly sledování sítě v reálném čase.
Pomocí klábosení lze zjistit počet českých uživatelů Twitteru (v době psaní textu asi 193 tisíc), lze
procházet obrovský archiv Tweetů (77 miliónů), a to jak podle hashtagů, tak také fulltextově. Služba
mimo obyčejné vyhledávání nabízí řadu dalších funkcí. Výsledky je možné například doplnit o Kloud?
score. To se počítá z aktivity uživatelů na všech sociálních sítích a umožňuje tak alespoň orientačně
určit, zda daný Tweet pochází od nějaké významné celebrity na sociálních sítích nebo od neznámého
uživatele. Klábosení podle tohoto klíče sestavuje také žebříček nejvlivnějších osob českých sociálních
sítí.
K dispozici je seznam oblíbených hashtagů za posledních 24 hodin, který umožňuje identifikovat
významné aktuální trendy a události, stejná statistika je k dispozici také za sedm posledních dní.
Mimo to se zde na titulní stránce zobrazují poslední Tweety, které zachytil stroj, takže člověk může
přímo sledovat, co zajímavého pulsuje na této sociální síti.
Jestliže hledáte nástroj, který by umožňoval sledovat aktuální dění na malém prostoru
českých sociálních sítí, pak je Klábosení rozhodně nejlepším a nejkomplexnějším
zdrojem informací. Je na něj navázané také sesterské Obrazení?, které se o stejnou
statistiku snaží na obrázkově zaměřeném Instagramu. Jde o službu, kterou jistě využije
každý novinář, sociolog, ale také třeba informatik, informační vědec a řada dalších odborníků.
Za jistou nevýhodu lze považovat absenci pokročilých funkcí jako je vizualizace na
mapě, analýza dat v časové škále, histogram nebo sledování změn v čase, které známe z
Trendsmap v případě Twitteru nebo s Google Trends, které poskytují podrobné statistiky
z vyhledávání prostřednictvím Google. Někomu může vadit spojování dat z českého a
slovenského Twitteru nebo absence globálních informací.
SciDAVis je offline nástrojem vytvořeným v Pythonu, který je multiplatformí a zdarma dostupný.

SciDAVis
Dostupné z: http://scidavis.sourceforge.net
Proto, aby instalace programu
proběhla správně, je nutné mít
Python buď přímo nainstalovaný,
nebo jej stáhnout a naistalovat
během samotného průvodce
instalací. Pak se již spustí okno
programu, do kterého lze zadávat
vlastní data a hodnoty.
SciDAVis slouží pro analýzu
dat přesným matematickým
způsobem, ale současně nelze
říci, že by jeho ovládání bylo nějak
mimořádně složité nebo náročné. Cílem autorů bylo vytvořit nástroj, který bude sloužit především
školnímu prostředí. Náročnější uživatelé později mohou přejít ke QtiPlot či Origin, které nabízejí
sice více funkcí, ale vyžadují současně větší přehled o tom, jak podobné nástroje fungují. Jestli
bychom měli nějak shrnout smysl aplikace do jedné věty, tak bychom mohli říci, že si klade za cíl data
analyzovat (určit v nich funkční závislost nebo provést nějaký test) a data vizualizovat, tedy zanést do
některého z podporovaných grafů.
Grafy jsou rozděleny do obvyklých typů – koláčový, sloupcový nebo bodový graf. Širší možnosti jsou
u grafů, které jsou vyjádřeny křivkou – je možno si nastavit například hladký přechod, schodové
spojování, přímé spojení bodů a mnoho dalšího. Z méně obvyklých jsou to pak grafy pro statistické
účely (histogram, box plot, area graph ...), podpora 3D grafů nebo grafů založených na vektorových
mapách. Aplikace disponuje nástroji pro odečet hodnot grafu, analýzy funkcí (od numerického
integrování a derivování, A-NOVA, t-testu až po obyčejné fitování). Poslouží tak jak pro přírodovědné
a technické aplikace, tak také pro humanitní využití.
Na rozdíl od populárního R ale není třeba, aby uživatel znal nějaký programovací jazyk nebo něco
podobného. Vše si může „naklikat“ v přehledném grafickém prostředí. Pokud jsou data nějakým
způsobem analyzována, tak aplikace vytváří tzv. log soubor, do kterého uvede hodnoty všech
parametrů prokládané funkce (nebo výsledků statistiky), a to včetně chyb.
SciDAVis také nemá problém s umístěním více grafů do jednoho rámečku, s tvorbou zvětšených
výřezů nebo s prací s vrstvami. Je tedy možno poměrně jednoduše porovnávat výsledky různých
měření. Do grafů lze vkládat také obrázky, automatické tvary, šipky, popisky, legendy, nadpisy a
mnohé další prvky. Lze také nastavit export grafu, včetně kvality obrázku a DPI, což je pro využití při
tisku či tvorbě posterů velice užitečné. Výsledky jsou nesrovnatelně kvalitnější než z Excelu a uživatel
má nejen přesnou kontrolu nad daty a jejich funkční závislostí, ale také nad tím, jak přesně graf
vypadá, jaká je hodnota toho kterého bodu či místa na křivce.
SciDAVis je vhodný nástroj pro každého, kdo hledá zdarma dostupnou aplikaci, která
umí analyzovat data, zjistit jejich přesné parametry včetně chyb a vykreslit je do grafu.
Zatímco Excel je velice dobrý nástroj pro kancelářské či obchodní potřeby, v případě
vědeckých dat je nepraktický a jen obtížně použitelný. SciDAVis nebude mít problémy
ani s mnoha tisíci řádky dat. Možnosti analýzy jsou natolik bohaté, že bez potíží vystačí téměř všem
studentům, pokud nepotřebují něco skutečně speciálního.

Je určen pro školní prostředí, takže se snaží vést člověka k vhodné práci s daty tak, aby byla skutečně
použitelná, přehledná a čitelná nejen pro autora, ale také pro každého, kdo s nimi bude zacházet.
Bohaté možnosti analýzy a grafů pak umožňují si se souborem dat „vyhrát“ a hledat v něm nejrůznější
vztahy a souvislosti.
Aplikace při instalaci vyžaduje zmíněný Python, což snižuje uživatelský komfort. Pro
pokročilejší uživatele bude školské uzpůsobení spíše na škodu a budou muset sáhnout
po robustnějších nástrojích, jsou zmínění QtiPlot či Origin, případně po R. Aplikace je
čas od času mírně nestabilní, takže doporučujeme pravidelné ukládání.

Organizace poznatků, tedy jejich třízení,
propojování a vyhledávání v nich, je činností
mimořádně významnou. Ať již z hlediska
technického či psychologického je mimořádně
důležitá práce s asociacemi. Právě ty tvoří
základní strukturu lidského mozku, ale také
představují základ pro organizaci poznatků.
Dáváme dohromady entity, které spolu
souvisejí, jež mají nějaký společný základ.
To, co je základem databázových systémů, je
současně jednou z klíčových metod učení a je
v celku jedno, zda na tomto místě hovoříme o
neuronových sítích, biologických algoritmech
nebo lidech.
Máme na mysli dvě základní činnosti, které s
organizacíintegrálnímzpůsobemsouvisejí.Totiž
jednak třídění, ale také uchovávání informací.
Třídění je jistě záležitostí, která může probíhat
částečně automaticky – lexikální analýza či
pokročilé užití regulárních výrazů nám může
mnoho práce ušetřit, ale již zde je třeba také
nástupu lidského intelektu. Musíme oddělit
zrno od plev, informace, které jsou relevantní,
od těch, které nepotřebujeme, mít přehled
o aktuálním stavu spravovaného portfolia
poznatků. Můžeme v této fázi již některé
zdroje vyřazovat, podle zjevné nesmyslnosti či
nezajímavosti pro uspokojení naší konkrétní
informační potřeby.
Druhou oblastí našeho zájmu je také
uchovávání poznatků. Již několik let se hovoří
o tom, že objem dat roste neuvěřitelným
tempem (podle upraveného Moorova zákona,
tedy exponenciálně) a že tato skutečnost
představuje problém. Z hlediska informační
ekologie snad ano, ale uvážíme-li změněné
možnosti technického uchovávání dat, lze tento
katastrofický scénář označit spíše za úsměvný.
Přesto nám ukazuje rozměr neméně zajímavý -
potřebujeme stále lepší metody prohledávání,
dolování dat, jejich analýzy atp. Současně se
upravují požadavky na vzdělávání.
Nástroje, které v této části nabízíme, usilují o
vytvoření co možná nejlepší struktury poznatků,
ve které bude možné vyhledávat, které spolu
budou vzájemně souviset a budou mít takový
řád, který umožní se k nim co možná nejlépe
a nejrychleji vracet. To jistě neumožní samy od
sebe, vyžadují aktivní a promyšlené chování
uživatele, ale vytváří mu k tomu optimální a
funkční podmínky.
Organizace poznatků
Evernote
Dostupné z: https://evernote.com
Evernote je nástroj, který patří mezi nejpopulárnější v oblasti správy a organizace poznámek. Systém
pracuje velice prakticky v tom slova smyslu, že data umožňuje v reálném čase synchronizovat mezi
všemi zařízeními – poznámku vytvořenou na tabletu si můžete přečíst na počítači nebo v telefonu,
což zajišťuje funkčnost systému. Tabletová aplikace pak nově umožňuje poznámky kreslit rukou, takže
v případě zájmu si zde můžete
snadno vytvořit myšlenkovou
mapu nebo cokoli jiného.
Poznámky jsou členěné do
notebooku, které zde plní roli
určitých složek. Každá poznámka
má evidované datum vytvoření
a poslední editace, podporována
je práce s tagy, sledování revizí
nebo možnost jednoduše sdílet

poznámku či celý notebook s dalšími uživateli. Mohou zde být také informace o lokalizaci úkolu nebo
možnost připomenutí úkolu ve zvoleném datu. Lze k nim připojovat také obrázky, odkazy či soubory.
Vybrané poznámky lze umístit také do panelu s rychlým přístupem (shortcuts). Vyhledávat je možné
pomocí tagů nebo fulltextově, podle toho, jak je člověk zvyklý a jak je mu to příjemné. Mimo obyčejné
poznámky lze pracovat také s výstřižky z webových stránek, neboť aplikace obsahuje zásuvný modul
pro prohlížeče Chrome i Firefox, který aplikaci přirozeně propojí s prohlížečem. Ke každé takto
uložené stránce je opět možné přidat klíčová slova nebo popisek, takže v nich pak lze snadno a
efektivně vyhledávat. Pro někoho pak může být zajímavá také podpora nahrávek zvukových, takže
poznámky nemusíte psát, ale lze je klidně jen diktovat.
Mimo online verze existuje také řada aplikací (mimo samotný Evernote také různá jeho rozšíření či
modifikace jako je Skitch, Food, Hello atp.) pro mobilní operační systémy. Ve Windows lze použít
speciální aplikaci pro psaní poznámek a jejich zpracování.
Velkou výhodou Evernote je jeho použitelnost jak online, tak také v případě mobilních
aplikací nebo offline ve Windows. Ke svým poznámkám se tak člověk dostane pohodlně,
rychle a odkudkoli, a přitom může využívat všechny výhody, které systém nabízí.
Velice dobře je zvládnutá také zmíněné práce s tagy nebo vyhledávání. Poznámky si
také není nutné nechávat pro sebe a díky možnosti sdílení jak jednotlivých poznámek, tak celých
noteboků, lze Evernote snadno využít nejen pro osobní potřebu a práci s vlastními daty, ale také pro
řízení znalostí a informací uvnitř pracovního týmu nebo předávání inspirací. Vše je rychlé, pohodlné
a intuitivní, což je u podobných nástrojů užitečné.
Mimo práci s poznámkami, která se zde nabízí jako základní, lze Evernote použít také pro správu
úkolů. Příjemná je také práce s ručně kreslenými poznámkami, které se na řadu věcí hodí více než
psané poznámky. Velice praktický je již zmíněný Web Clipper, který je vhodný pro uchovávání a
organizaci zajímavých webových stránek mnohem lépe, než obyčejné oblíbené stránky ve webových
prohlížečích.
Určitou nevýhodou může být velké množství nástrojů, které Evernote vyvíjí a které
nejsou vzájemně propojené (například možnost zakreslovat místa do mapy ve Skitch
není přímo integrovaná do Evernote), což je poněkud nepraktické. Také všechny aplikace
nejsou dostupné pro všechny platformy (některé jsou například jen pro iOS). Evernote
ve verzi pro Windows nabízí velice zastaralé? grafické rozhraní, které se oproti webové aplikaci téměř
nevyplatí používat.
ZIM
Dostupné z: http://zim-wiki.org
ZIM je osobní Wiki, která slouží pro organizaci poznámek nejrůznějšího druhu. Dalo by se dokonce
říci, že se snaží být určitou externí pamětí uživatele. Na rozdíl od Evernote není určená na týmovou
spolupráci, ale pouze pro osobní potřebu. Editace probíhá v editoru, který je dispozici pro Windows,
LinuxiiOS.Cílemaplikacejevytvořitkomplexníprostředíprobudovánívlastníznalostníbáze.Soubory
je možné synchronizovat například přes Google Disk nebo Dropbox. Existuje i portable verze, takže si
lze na flash disku nosit ZIM s sebou.

K dispozici jsou dva základní módy práce s
poznámkami – buď můžete vést záznamy
dle kalendáře anebo podle témat. Oba
přístupy je možné spojit a libovolně
kombinovat. Do poznámek je mimo textu
možné vkládat také obrázky, odkazy na
soubory, URL a zásuvné moduly. Právě
ty jsou zřejmě největší devizou aplikace
– k dispozici je možnost vkládat LaTeX,
grafy či výpočty v R, úkolovník (ToDo list)
nebo editor diagramů. Pokud tak člověk
studuje technický či přírodovědný obor,
jde o nástroj velice praktický, protože kombinace grafů tvořených v R a možných výpočtů v něm,
spolu s podporou LaTeXu jak pro tvorbu rovnic, tak také dokumentů, nebo GraphViz na některé
druhy grafů, je velice lákavá.
Jednotlivé poznámky na sebe mohou různě odkazovat a být vzájemně propojené, lze pracovat také s
logickou strukturou podřízených stránek a řadou dalších funkcí, které směřují k dobré struktuře dat.
V poznámkách lze fulltextově vyhledávat. Editor také podporuje versování nebo práci s úkoly, které
pak lze přehledně zobrazit ve speciálním okně.
Text lze uvnitř poznámek formátovat, k dispozici jsou základní úpravy, jako je tučné či zkosené písmo,
nadpisy, odkazy či zvýraznění. Celá wiki stojí na HTML, takže není problém si případné další úpravy
provést ručně přímo ve zdrojovém kódu vybraného dokumentu.
Výhody a možnosti
Velkou výhodou ZIM je komplexnost, rychlost a celkově dobře nastavené ovládání. To,
co na začátku vypadá jako zbytečná strohost a špatné GUI, se velice rychle ukáže jako
funkční minimalistické řešení, které činí tvorbu osobní wiki pohodlnější a efektivnější.
Sami tvůrci se snaží hlásit k určitému minimalismu, což se jim do velké míry daří.
Aplikaci lze užít na všestrannou správu poznámek jak ve škole, tak v práci nebo osobním životě. Silnou
stránkou je také dobré propojování jednotlivých souborů, což vede k tomu, že výsledné poznámky
jsou skutečně pěkné, přehledné a funkční, lze mezi nimi procházet a snadno je editovat.
Velice pěkně funguje také nástroj na správu úkolů, takže lze mít úkoly a poznámky v jednom prostředí,
což se hodí, jak pro jejich provázanost tak také proto, že člověk nemusí pracovat se dvěma různými
prostředími současně. Aplikace také umí vytvářet jednoduché webové stránky, takže například
zmíněné poznámky z přednášek mohou být ihned vystavovány někde na webu, bez speciálních úprav.
Aplikace má tři základní nedostatky. V dnešní době zřejmě největší je absence klienta
pro mobilní zařízení, takže celá wiki je reálně k dispozici jen na desktopových zařízeních
(nepočítáme-li možnost čtení zápisků formou webové stránky).
Druhým slabým místem, zvláště s ohledem na to, že velkou část uživatelů budou tvořit
přírodovědci či technici, je absence nástroje na práci s tabulkami. Ty lze vkládat jen pomocí HTML
značek ručně. Třetím nedostatkem je minimální možnost týmové spolupráce. ZIM tak poslouží pouze
jednomu uživateli.

Wikidot
Dostupné z: https://www.wikidot.com
Wikidot umožňuje tvorbu vlastní
encyklopedie každému bez
nutnosti instalovat MediaWiki.
Stačí se zaregistrovat a začít wiki
editovat. Na jeden účet je přitom
možné mít více stránek a aplikace
nabízí také pokročilé administrační
rozhraní, což umožňuje použít
Wikidot také pro organizaci
poznatků ve firmách, týmu nebo
ve škole. Princip práce je identický
s editací klasické Wikipedie – tvoří
se jednotlivé stránky, které mezi sebou mohou být provázány buď běžnými odkazy, nebo pomocí
klíčových slov. Každá stránka může obsahovat také tagy, což opět zlepšuje možnost tvorby tematicky
propojených stránek. Wiki je vhodná pro týmovou spolupráci, která je řešená tak, že každý, kdo se
rozhodne stránku editovat (a má k tomu patřičná práva), má k dispozici patnáctiminutový výlučný
zámek, který mu umožní provést patřičné změny, aniž by mu do nich někdo zasahoval.
Aplikace pracuje přímo s kódem, který se edituje. Díky velkému množství příkladů a klikacích
tlačítek pro jednotlivé funkce by neměl mít s prací s ní problém žádný uživatel, který se vyzná ve
značkovacích jazycích nebo dříve editoval Wikipedii. Pokud jde ale o nováčka, mohou mu začátky
činit určité problémy. Lze nastavit autorská práva, editační politiku nebo viditelnost projektu, což
zvyšuje možnost efektivní tvorby vlastní znalostní encyklopedie, která může mapovat obor, který
člověk studuje, předmět po předmětu a vytvářet mezi jednotlivými tématy vazby.
Výhody a možnosti
Pomocí tohoto nástroje je možné si vytvořit jednoduchou i relativně obsáhlou
encyklopedii, na které může pracovat více lidí současně, během několika málo minut.
Velice kvalitní je podpora zdrojových kódů, u které dochází ke zvýraznění syntaxe.
Samozřejmostí je podpora multimédií. Jde o ideální nástroj pro každého, kdo se chce
nějakému tématu věnovat systematicky a budovat v něm souvislosti a zpětné vazby, problémem
nemusí být v něm ani sepsat knihu či diplomovou práci. V tomto ohledu uživatelé mohou ocenit
podporu práce s literaturou, známou z Wikipedie.
Překvapivou a zajímavou funkcí je také možnost změny vzhledu, což je něco, na co v prostředí wiki
není většina uživatelů úplně zvyklá. Samozřejmostí je vyhledávání, které ale není – stejně jako u
klasické Wikipedie – tak dobré jako v případě Google. Změnit lze také logo, menu a řadu dalších věcí,
takže výsledek bude vypadat (téměř) podle vašich představ.
Pro začátečníky bude ovládání systému zřejmě složité – chybí vizuální editor, který by
práci výrazně zjednodušil a zpřehlednil, zřejmě nejen méně pokročilým uživatelům, ale
při kopírovaní z Wordu či jiného textového procesoru by mohlo být zachováno také
základní formátování. Bylo by možné si představit celkově pohodlnější ovládání, včetně
rozložení menu a nejrůznějších nabídek či vylepšení, ale pro práci s běžnou wiki stránkou
jej lze hodnotit jako dostatečné.

Schopnost člověka zaznamenat myšlenky do
nějaké trvalejší formy, než je jen ústní sdělení,
je jednou z příčin jeho úspěšného rozšíření jako
biologické druhu. Schopnost vytvářet složité
společenské struktury, komunikovat spolu,
spolupracovat nebo třeba provozovat obchod,
je bytostně vázána na tvorbu dokumentů
nejrůznějšího druhu.
Zřejmě nejdůležitější z hlediska praktického
využití je tvorba dokumentů v textové podobě.
Ať již jde o texty a články, tabulky nebo
prezentace, písemná forma zachycení myšlenek
je ve všech těchto formách silně přítomná a není
možné se jí vyhnout. Schopnost jejich tvorby
novými a efektivními způsoby je přitom jednou
z kompetencí, kterou by měl být vybaven každý,
kdo se rozhodne, že bude ve světě informační
společnosti nějaká data nabízet druhým.
Částečně mimo hlavní proud textové
komunikace, která převládá ve vědě, stojí
tvorba vizuální. Lidský zrak je z pětice smyslů
ten, který náš mozek zásobuje největším
množstvím informací. Z hlediska antropického
principu může být zajímavé, že velikost lidského
oka není omezená ničím jiným než naší páteří
a zprostředkovaně schopností pohybu. Lidské
oko zásobuje mozek asi 80 % podnětů, a
pokud by bylo významně lepší či větší, byl by
potřeba značně větší také mozek. Výtvarná
tvorba jako taková je určitým archetypálním
projevem lidského bytí. Od jeskynních maleb
až po současnou postmodernu je obrazové
vyjádření něčím, co na jedné straně vytváří
estetickou kvalitu, ale současně slouží ke
komunikaci. Obraz získává na smyslu až tehdy,
když je komunikován, když vstupuje do dialogu
s divákem.
Samostatným prvkem pak může být tvorba
dokumentů zvukových nebo obrazových, a
dnes také stále silněji se rozvíjející tvorba
interaktivních médií nebo softwaru, které
zásadním způsobem transformují konzumaci
obsahu. Čtenář či divák je stále méně pasivní
a měl by do procesu vnímání informací pomocí
těchto prvků intenzivně zasahovat. To by se
mělo pochopitelně odrazit také na nástrojích,
které se k tvorbě dokumentů používají.
Tvorba dokumentů
Google Drive
Dostupné z:https://drive.google.com
Google Drive je projekt, který se
snaží do online prostředí přenést
nástroje, které člověk běžně
používá na desktopu. V základním
nastavení je přítomný textový
procesor, tabulkový procesor,
nástroj na tvorbu prezentací a
editor vektorové grafiky. Další
online aplikace si však lze snadno
doinstalovat. Každý uživatel má k
dispozici 15 GB (ve verzi Edu 30
GB) prostoru, kam si může ukládat
data libovolného druhu a pomocí jednotlivých aplikací je editovat. K dispozici jsou také složky, které
umožní prakticky identickou organizaci dat jako v případě klasického pevného disku.
K dispozici je také klient pro Mac OS X, Windows či Android, který nabídne synchronizaci souborů
a jejich automatické zálohování a převod do cloudu. Funguje tak podobně jako Dropbox s tím, že
dokumenty lze online nejen prohlížet, ale přímo zpracovávat a nabízí řadu dalších pokročilých funkcí.

Zřejmě největší předností celého konceptu je propracovaná možnost spolupráce. Jednak všechny
dokumenty mohou být upravovány online v reálném čase, aniž by docházelo k nekonzistentnostem.
Uživatel tak může vidět, co právě píší jeho kolegové a reagovat na to. Na tuto funkci navazuje pěkně
zvládnutý systém sledování verzí dokumentů nebo přímo v prostředí disku informační panel ukazující
co kdo a kdy změnil. Pro týmovou spolupráci jsou určené také komentáře nebo možnost chatu v
reálném čase. Lze přitom samozřejmě omezit, kdo má jaký přístup ke kterému dokumentu nebo
složce.
Základní komponentou je textový procesor, který disponuje všemi běžnými funkcemi, které uživatel
zná ze systému MS Word nebo podobných desktopových aplikací. Lze provádět základní úpravy textu,
vkládat od něj tabulky, obrázky, grafy nebo třeba rovnice či speciální znaky. Pracovat lze se záhlavím
i zápatím dokumentu, záložkami, obsahem a dalšími komponentami. Mimo to lze naistalovat řadu
rozšíření, která mohou funkčnost nástroje proměnit či posunout. Podporována je také práce se
skripty, takže dokumenty mohou být upravovány automaticky nebo z nich lze například dolovat
potřebné informace.
Tabulkový procesor je uzpůsoben na základní kancelářskou práci, a jestliže nechcete provádět nějaké
speciální úpravy, jde o nástroj zcela dostačující. Zajímavou vlastností je možnost provázat tabulku s
dotazníkem, který respondenti vyplňují online. Pro jednoduché online výzkumy se tak hodí velice
dobře, nabízí základní přehledové funkce a případně lze nad daty provádět nejrůznější výpočty
přímo v tabulkovém procesoru.
Nástroj na tvorbu prezentací pak slouží pro spíše pro jednodušší a rychlejší tvorbu prezentací. Editor
vektorové grafiky pak lze využít pro jednoduchá schémata, tvorbu diagramů nebo jednoduchých
obrázků.
Google Drive je ideální nástroj na tvorbu klasických kancelářských dokumentů pro
každého, kdo k nim potřebuj mít nepřetržitý online přístup a případně je chce také
upravovat pomocí mobilních zařízení. Aplikace pro tablety i mobilní telefony jsou
propracované a plně funkční. Velice silným nástrojem je pak také z hlediska možností
spolupráce mezi uživateli v reálném čase online.
Jistou nevýhodou všech služeb Google je jejich turbulentní evoluce. Některým
uživatelům tak může dělat problém, že se nástroje postupně mění, seskupují, proměňují
se názvy a funkce jednotlivých nástrojů. Není tak možné počítat s určitým vzhledem
nebo konkrétními postupy, které musí daný uživatel ovládat.
Infogr.am
Dostupné z: http://infogr.am
Infografiky zažívají v posledních dvou nebo třech letech velký rozvoj. V pěkné grafické podobě nabízejí
na jednom místě základní informace, data a srovnání, která čtenáři umožní získat základní přehled
o problému během několika málo vteřin. V tom ale tkví také jejich slabá stránka – ztráta kontextu,
příběhu, informace, odkud data pochází a co vlastně mohou znamenat. Zřejmě nejjednodušší a
nejrychlejší nástroj na tvorbu infografik je Infogr.am.
Pro přihlášení je možné užít buď klasickou registraci nebo se přihlásit pomocí Google účtu, Facebooku
nebo Twitteru. Poté se člověk dostane ke knihovně svých infografik a případně si může vytvořit

vlastní. Pokud jde o zpoplatnění služby, lze říci, že většině uživatelů bude stačit verze bezplatná.
Pro verze stojí 18 USD na měsíc a umožňuje především nastavení infogafiky jako privátní, čtyři
nové vzhledy, možnost importovat data v reálném čase (ve formátu JSON) a především export do
obrázkové podoby PNG.
Samotná tvorba infografiky pak
probíhá velice jednoduše. Po
kliknutí na tlačítko create se
zobrazí sada šesti šablon, které
se vzájemně liší designem a
celkovým grafickým provedením.
Poklinutísezobrazípředvyplněná
infografika, se kterou je možné
hned pracovat.
Do infografiky lze vkládat grafy
(na výběr je velké množství
od obyčejných sloupcových či
koláčových až po postavičky osob, bublinkové nebo poměrné, případně wordcloud či procesové
grafy). Volba grafu je důležitá z hlediska pochopitelnosti a přehlednosti dat a doporučuji během
jejího vyplnění vycházet z předdefinovaných hodnot. Vždy je dobré vědět, co potřebujeme zobrazit
a podle toho graf volit.
Infografiky jsou typicky interaktivní, takže mohou obsahovat přepínače, kterými například listujeme
grafy podle let nebo jiného parametru. Jde o velkou výhodu oproti tištěné verzi, se kterou lze pěkně
pracovat. Vzhled grafů je uzpůsoben tomu, jak vypadá typická infografika, takže pro tyto účely jde o
ideální nástroj, avšak třeba na tvorbu grafů do diplomové práce nebo vědeckého článku se v žádném
případě nehodí.
Do infografiky lze dále vložit obrázek z počítače, video z Vimea či YouTube, textová pole různého
druhu (citace, vysvětlující text, nadpisy,…) nebo mapu. Mapa je zajímavá v tom, že vybraným státům
lze přiřadit nějakou hodnotu, případně je shlukovat do skupin, a podle toho se mapa barevně
diferencuje.VytvořenouinfografikulzepakpublikovatbuďpřímonaIfogr.amnebosdíletnasociálních
sítích. Tvůrci se snaží o to, aby vzniklé produkty byly mezi lidmi co možná nejvíce populární a sdílené.
Aplikace je koncipována takovým způsobem, aby v ní zvládnul vytvořit infogafiku
skutečně každý. Práce probíhá metodou táhni a pusť a je velice intuitivní. V tomto
ohledu lze říci, že možnost doplnit vlastní web či profil na sociální síti infografikou
má naprosto každý. Díky možnosti práce s různým obsahem a určitou variabilitou lze
vytvořit objekt, který bude – alespoň částečně – vytvářet určitý příběh a povede k hlubšímu než jen
zcela povrchnímu pochopení a zaujetí tématem.
Infogr.am začal postupně zpoplatňovat některé funkce a lze říci, že do bezplatné varianty
se již nové funkce nebo vzhledy nějaký čas nedostávají. Na progres v této oblasti je tak
nutné zapomenout. Také je třeba vycházet ze vzhledů, které jsou k dispozici a jež se na
internetu – vlivem popularity služby – již poměrně často opakují.

Prezi
Dostupné z: http://prezi.com
Prezentace jsou typem
dokumentů, které hrají velkou
roli v tom, jak je člověk schopen
se pracovně prosadit. Používají
je obchodní zástupci, manažeři,
učitelé, studenti a řada dalších
profesí. Prezentace je výborným
pomocníkem, a pokud vypadá
jinak a zajímavěji než to, co
nabízí ostatní, může pomoci v
získání zájmu, pozornosti a tedy
i budování značky. Základní
myšlenkou je opuštění lineárního výkladu – obsah, který předkládáme, má podobu příběhu
bez odboček a zastavení jen velice výjimečně. Mnohem častější variantou je situace, kdy několik
důležitých témat nebo oblastí propojujeme dohromady. Aplikace existuje v několika verzích podle
ceny a zaměření, ale opět většinou postačí bezplatná varianta.
Tvorba prezentace probíhá tak, že na velkou volnou plochu umísťujeme jednotlivé objekty, které
se v ní mají objevit – může jít o textová pole, nadpisy, obrázky, videa, hudbu atp. Takto si můžeme
vytvořit „hromádky“, které se v prezentaci budou objevovat. To, co mám být na jednom slidu, je
vhodné umístit do určitého rámečku, který může být viditelný nebo skrytý. Jakmile je takto fáze
tvorby hotová, můžeme začít umísťovat mezi objekty s nějakou závislostí šipky, něco zdůraznit,
zakroužkovat atp. Pak již jen stačí nadefinovat cestu, kterou se má prezentace ubírat, a je hotovo.
Na výběr je z obrovského množství šablon, které se liší prostorovými efekty, obrázky na pozadí i
druhem písma. Je možné je libovolně upravovat jak v jednoduchém nastavení, tak také pomocí
kaskádovýchstylů,takževýslednáprezentacebudevypadatpřesněpodlepředstavautora.Prezentace
pak probíhá tak, že „kamera“ jezdí (případně se i přibližuje a oddaluje) nad plochou podle zadané
cesty a tak přehrává prezentaci. Výsledek lze přehrávat buď online na Prezi (případně užít embed),
stáhnout si jako Flash soubor nebo exportovat do PDF, čímž se pak ale ztratí pohybové efekty a onen
výsledek jiné než běžné prezentace.
Prezi nabízí nástroj na tvorbu prezentací, které jsou opravu pěkné, zajímavé a jejich
tvorba pěkně odpovídá i struktuře myšlení autora. Jde o nástroj, který umožní zazářit
na konferenci i s průměrným příspěvkem nebo vylepší e-leraningový kurz o zajímavý
multimediální prvek. Aplikace prochází rychlým vývojem a neustále nabízí nové a nové
funkce, vzhledy či možnosti tvorby.
Právě vývoj je paradoxně největším nedostatkem aplikace. Není možné se spolehnout
na to, že při příštím přihlášení bude aplikace vypadat stále stejně, že tlačítka budou tam,
kde mají být. Pokud spěcháte, může být každá inovace velice nepříjemná a zdržující.
Jestliže budete chtít udělat pěknou prezentaci, pak je třeba počítat s tím, že její tvorba
zabere více času, než v PowerPointu.

Tvorba znalostí může být popsána jako interní
reflexe analýzy, kterou má subjekt jako výsledek
svého informačního chování v neuchovatelné
a druhému nedostupné formě. Může zde být
ale ještě několik dalších, neméně zajímavých
rovin. Předně může jít o formu pedagogickou,
kdy znalosti vytváříme nikoli v sobě, ale v nitru
edukovaného. Svoji roli mají také v oblasti
znalostního managementu, kde právě znalosti
hrají primární roli.
Každá znalost má dvě hlavní formy:
nevyslovenou (tacit) a explicitní (explicit).
Explicitní znalosti můžeme uchovávat jako
soubory pravidel, dávat je do informačních
systémů atp. Příkladem jsou patenty či ISO
normy. Problém je, jak naložit s tacitními
znalostmi, které jsou spíše zkušenostní a
intuitivní činností. Řada expertních systémů je
založená na tom, že se snaží vytvořit explicitní
znalosti na základě pravidelně se opakujících
rozhodnutí, založených na tacitních znalostech.
Do oblasti tvorby znalostí tak spadá především
proces učení. Mimo klasické „drilovací“
nástroje, se stále více prosazují aplikace, které
disponujíurčitýmiučebnímialgoritmyčiumělou
inteligencí, takže člověku pomáhají v tom, aby
se skutečně naučil to, co si předsevzal pokud
možno v co nejkratším čase a nejlépe. Jde o
jednu z oblastí softwarového výzkumu, která
prochází nejrychlejším a nejdramatičtějším
vývojem.
Dalším významným tématem je tvorba a
prezentace portfolií, která odráží znalosti
nebo dovednosti člověka, jenž prošel určitým
procesem učení. Nejde zde jen o tvorbu
dokumentů nebo komunikaci nějakých
informací, ale o činnost kontextuálně hlubší,
vypovídající o celkovém stavu nebo progresu
jedince.
Jestliže je jedním z důležitých adjektiv dnešní
společnosti slovo učící se, je zřejmé, že by této
činnosti měl být věnován náležitý prostor také
v oblasti informačního vzdělávání. Schopnost
zařadit informace do určitého rámce, který
bude použit pro vzdělávání nebo zachycení
tvorby znalostí, je velice důležitou a užitečnou
činností, která by v žádném případě neměla být
opomíjena.
Tvorba znalostí
Quizlet
Dostupné z: http://quizlet.com
Quizlet je zajímavou aplikací pro
každého, kdo se rád učí metodou
kartiček. Jde sice o drilovou
metodu, ale pro řadu pamětných
věcísehodí.Pokudsepotřebujete
naučit letopočty, definice nebo
třeba slovíčka do jazyka, jen těžko
najdete lepší nástroj, než jsou
právě flash cards?.
Aby bylo možné službu využívat,
je třeba provést jednoduchou
registraci – lze využít e-mailový způsob, Google účet nebo Facebook. Vše je velice rychlé a pohodlné.
Pro většinu běžných studentů je bohatě dostačující bezplatná varianta, ale za 15 USD za rok lze získat
Plus účet. Ten je bez reklamy a při tvorbě kartiček nabízí širší možnosti jako je vložení zvuku nebo
práce s obrázky.

Pokud se chcete vzdělávat, můžete si buď vybrat některou z již hotových sad kartiček, nebo si vytvořit
vlastní. Databáze je ale poměrně široká, a pokud člověk umí alespoň trochu anglicky a neučí se na
speciální předmět, lze z práce druhých velice dobře čerpat. Učení probíhá tak, že systém zobrazuje
jednotlivé kartičky, které lze procházet. Pokud vám některé dělají problémy, můžete si je odložit na
později. Je možné nastavit hned několik módů zobrazení – lícová strana, rubová, nebo obě současně
což se hodí při závěrečném opakování nebo naopak při prvním čtení. Kartičky je možné libovolně
otáčet.
Na práci s kartičkami navazuje další procvičování psaním správných odpovědí, ze kterých umí systém
dělat statistiku. K dispozici je ale také procvičování ve formě přiřazování pomocí metody táhni a pusť
nebo psaní na čas. Autoři se snaží, aby tato fáze učení byla co možná nejrozmanitější a člověk si
vše dobře zafixoval. Zajímavá je oblast testů – ten je dělán pomocí otázek různého typu tak, aby se
zamezilo prostému uložení dvojice do krátkodobé paměti, ale mozek musel s pojmy různě operovat.
Je možné si samozřejmě tvořit také vlastní sady otázek – buď přímo v online prostředí aplikace,
nebo data jednoduše naimportovat. V placené variantě lze dělat kartičky se zvukovým doprovodem.
Pro jejich využití při učení (tedy pokud uživatel sáhne po hotové sadě) již postačí profil běžný. Lze
nastavit jak jazyk, ve kterém jsou otázky tvořené, tak také to, kdo má k sadě přístup. Lze si tvořit
balíčky jak privátní, tak také veřejné.
Mimo učení sebe samého lze v Quizlet tvořit také třídy, které se učí spolu. To je funkce,
kterou mohou použít jak učitelé pro své žáky, když jim připraví sady, se kterými mohou a
mají pracovat, tak také komunity, které se domluví, že se společně něco naučí. Třídu tak
mohou mít společnou také lidé, co spolu chodí na pivo nebo kolegové z práce.
Další výhodou je možnost implementovat Quizlet do LMS prostředí Moodle, což ocení především
učitelé. Běžní uživatelé pak mohou čerpat z ohromné databáze již hotových sad, které lze využít pro
vzdělávání. Velice praktické jsou také aplikace pro mobilní telefony, které umožňují učit se kdykoli má
člověk jen trochu času.
Samotné učení pomocí kartiček má řadu nevýhod. Nezachycuje kontext, vede k učení se
nazpaměť bez většího pochopení souvislostí. Pro řadu případů tak Quizlet představuje
zcela nevhodný výukový nástroj. V některých sadách otázek se vyskytují chyby, což
může vést k zapamatování si chybných informací.
Behance
Dostupné z: https://www.behance.net
Behance je projekt určený pro všechny, kdo se pohybují v kreativním prostředí a chtějí prezentovat
svou práci a pokroky veřejnosti. Současně se skvěle hodí jako zdroj inspirace a přehledu o tom, co
se v dané oblasti děje ve světě. Jde o nástroj ležící na pomezí mezi správcem digitálního portfolia a
sociální sítí.
Autoři projektu říkají, že jeho smysl spočívá ve smývání bariér mezi talentem a příležitostí. Do služby
se přihlašuje pomocí Adobe ID. V případě, že jej nemáte, pak stačí vyplnit jméno, heslo, datum
narození a e-mail. Pak se již objevíte v administrativním prostředí a je možné se pustit do tvorby
portfolia.

To se skládá především z projektů,
což jsou jakési kolekce vlastních
děl. Nejčastěji jde o fotografie
nebo počítačovou grafiku – návrh
aplikace, obraz, design webu nebo
vlastní písmo, což je možné doplnit
textovým popisem. Ten není
nijak omezen, ale člověk by měl
pamatovat na to, že jde především
o službu pracující s konceptem
vizuálního předávání informací.
Mimo to lze samozřejmě vkládat
také další média (videa, dokumenty ze Scribd, prezentace v Prezi atp.). Služba je součástí ekosystému
Adobe, takže například z Photoshopu sem lze přímo vkládat výsledky své práce.
Každý projekt by měl mít svou obálku, která přibližuje obsah. Jestliže tak člověk například pracuje
jako fotograf, může si jako jednotlivé projekty vést výstavy, které uskutečnil, a na titulním obrázku
mít nejlepší snímek. Celá služba se snaží o zachycení komplexního autorova profilu, takže by měl
vyplnit co možná nejvíce projektů a dalších informací, které lze o sobě napsat. Podporována je také
tvorba pracovních skupin, což je funkce vhodná pro tvůrčí kolektivy nebo třeba ateliéry a studia.
Velice zajímavé je pak propojení se službou Prosite, která umožňuje z portfolia směřovaného na
sociální síť vytvořit velice pěkně vypadající webovou stránku.
Mimo tuto prezentační rovinu je zde samozřejmě řada komunitních funkcí – lze sledovat zajímavé
autory, psát zprávy, komentovat jednotlivé projekty. Jde tak o systém, který velká část uživatelů bude
znát například z Twitteru, avšak v prostředí zaměřením na design a kreativitu.
Behance se hodí pro každého, kdo rád dělá něco kreativního, věnuje se grafice nebo
designu. Díky spojení s webovými stránkami tak člověk získá vlastně dvě výhody v
jednom – může využívat sociální sítě, která stále více nahrazuje dřívější geografická
centra umění a současně se může prezentovat a zaujmout.
Za rozsáhlejší prezentace se v Behance platí, na což není autor předem nijak upozorněn.
Aplikace poměrně jednostranně protěžuje produkty Adobe – jestliže pracujete s
Premiere nebo Photoshop, bude prezentace na této síti mnohem rychlejší a snazší
než v případě konkurenčních projektů. Tvůrci slibují určité zviditelnění, ale vzhledem k
velikosti sítě je třeba zde být velice aktivní, aby k takovému efektu došlo.
Portfoliogen
Dostupné z: http://www.portfoliogen.com
Zřejmě nejznámější služba pro tvorbu učitelských portfolií je Portfoliogen. Učitelé spolu s umělci
jsou povoláními, kde se bez portfolia není možné obejít a dnes se živě uvažuje nad tím, že právě
portfolia (i ta digitální) mají být součástí nejrůznějších systémů hodnocení pedagogů či kariérních
řádů. Portfoliogen je pak nástrojem, který slibuje, že učitele či studenty učitelských profesí touto
činností provede.

Registrace je rychlá a
bezproblémová, bohužel chybí
možnostautorizacepřesněkterou
ze sociálních sítí. Během ní si
uživatelzvolíadresuprofiluaverzi,
kterou chce využívat. K dispozici
je bezplatná varianta, umožňující
jen velice malé portfolio se
třemi dokumenty, třemi odkazy
nebo třemi stránkami s nějakým
obsahem. Za 30 USD za rok pak
uživatel získá dostatečný prostor
pro obsáhlejší a většinou plně
dostačující sebeprezentaci.
Služba je zajímavá tím, že se – na
rozdíl od jiných nástrojů na tvorbu webových stránek – snaží portfolia budovat jen s minimálním
zásahem uživatele. Ten dodává obsah, než aby musel přemýšlet o jeho struktuře nebo členění. To je
na jednu stranu pohodlné a unifikující, takže profil je snadno přenositelný mezi školami a státy, ale
také omezující a limitující.
Tak jak je v zahraničí zvykem, doporučuje se, aby základní stránka obsahovala pedagogická východiska
a přístupy, které učitel zastává a až pak se budoval samotný obsah. To je v českém prostředí stále
nepříliš běžné. Veškerá editace obsahu probíhá pomocí levého menu – to umožňuje přidávat stránky,
dokumenty, vyučované předměty, fotografie, odkazy, embed (YouTube, Vimeo a Prezi), informace o
místě působení a případně spravovat třídu.
Služba se snaží cílit jako na pedagogy, tak na budoucí učitele, kteří se mohou sdružovat ve třídách a
navzájem webovými stránkami procházet a nechat se snadno inspirovat. U stránek je možné nastavit
vzhled jen v omezené míře (především pozadí) a barvu textu či nadpisů a odstavců. Editor stránek
je podobný tomu, který učitelé znají z Moodle, což snižuje obavy z technické náročnosti zvláště u
starších uživatelů.
Portfoliogen nabízí unifikované a velice jednoduché prostředí, které umožní během
několik málo okamžiků vytvořit online prezentaci vlastních pedagogických výstupů, děl
a aktivit, což je něco, co u nás relativně chybí. Ocení jej také posluchači učitelství, kteří
mají povinnost vyvářet si databázi všech produktů pro evaluaci a hodnocení vlastního
progresu a přístupu. Služba zároveň poslouží jako jednoduchý nástroj na prezentaci vzdělání, zájmů
a dalších činností, které přirozeně dokreslují osobnost učitele.
Hlavní nevýhody služby jsou dvě. Předně je to malá možnost přizpůsobení, poněkud
obstarožní vzhled a celkové prostředí, které spíše inklinuje (spolu s limity na odkazy
či nahrané dokumenty) spíše k devadesátým létům než k modernímu předávání
zajímavého obsahu (smutné je, že oproti konkurenci určené pro učitele je systém stále
zřejmě nejlepší).
Druhou významnou nevýhodou je cena – za 30 USD za rok lze získat velice pěkně vypadající stránky
s téměř neomezenou kapacitou na cokoli. Ať již ve WiX, Webnode nebo čímkoli jiném. A také s
možností prezentovat se jako plastický člověk nikoli unifikovaným až sterilním způsobem.

Nástroje pro práci s informacemi

Nástroje pro práci s informacemi

Recommended

Recommended

More Related Content

Similar to Nástroje pro práci s informacemi

Similar to Nástroje pro práci s informacemi (20)

More from Michal Černý

More from Michal Černý (20)

Nástroje pro práci s informacemi